KOZOJEDY
Kozojedy (z posměšného : kozojedi). Kozojedy byly původně vůkol kostela sv. Martina v trati "V Kozojídkách". Za lana Lucemb. tu sídlili lesníci. R. 1568 tu byl rytířský statek p. Melchidea Stranovského ze Svojetic. Když ve 30-leté válce byla ves vyvrácena, byla nová zbudována opodál v úžlabině, kde bylo více vody. Nynější
filiální kostelík sv. Martina stojí na žulovém podkladě. Dříve tu bývalo pohanské pohřebiště, jak tomu nasvědčují v písku nalézané popelnice. Původně to byl chrám románský, z něhož se na vých. zachovala polokruhová apsida, asi ze 13. stol. Později byl sloh porušen. Apsida má zvenčí 2 hrubé pilíře. Kostel o obdélníkovém půdoryse má nad lodí valenou klenbu o dvou polích z r. 1769. Dříve býval strop rovný, prkenný. Ten sem byl dán při opravách r. 1673. Věž na západě je v dolejších dvou třetinách zděná, hořejší třetina je dřevěná, prkny obedněná a na dřevěných krákorcích spočívající. Nynější sakristie bývala asi postranní kaplí, protože se tu zachovala kamenná oltářní mensa. Hlavní oltář je z r. 1872. Z té doby je i obraz P. Marie nad dveřmi u sakristie, jakož i dlažba presbytáře. Na dřevěnou kruchtu se muselo lézti zvenčí po žebříku a z kruchty se přišlo na věž. Roku 1886 byla kruchta zbořena a na železných traversách vystavěna nová také s vchodem zvenčí a opatřena varhanami. Tehdy bylo proraženo na kruchtu severní okno, loď zbavena cihlové dlažby a hřbitov po třetí rozšířen. - Větší zvon sv. Klementa z r. 1577 pochází od proslulého zvonaře Brikcího z Cinperku. Menší zvon je z r. 1781. Byl však někým r. 1850 z věže ukraden. Z jeho zbytků, nalezených v lomu u Kunratic, byl pak ulit zvon nový. Do husitských válek byl to kostel farní a patřily k němu ještě Vyžlovka, Štíhlíce a Přehvozdí. Kostel míval vždy značné jmění. Krásná křtitelnice odtud je nyní ve Lstiboři. Je přifařen ke Kostelci. Bohoslužby : každou třetí neděli v měsíci, na sv. Štěpána, v pondělí velikonoční a svatodušní, v neděli po sv. Martinu (11.-XI.) a o sv. Marku 25.-IV. vždy v 9 hod.
Pod kozojedským sv. Martinem je malebná kotlina řeky Šembery (365 m n. m.), která protéká divoce romantickými lesními partiemi Starých Zámků a Dolánek. Jsou tu malebné a často malované skupiny skal Pustý zámek, Poustevníkova sluj a Čertova lenoška. Tato tvořila kdysi ostroh někdejšího hradu Šemberu, jejž lid přezval na Staré Zámky. O této někdejší tvrzi kolují četné pověsti. Na Velký pátek se tu prý objevuje mužík s měšcem peněz ; občas tu prý přejede tajemný černý povoz s 2 kněžnami ; v chodbě vedoucí odtud prý až do Kostelce je ukryt poklad, jejž tu už r. 1689 marně hledal farář od sv. Jindřicha z Prahy ; na Čertově lenošce sedával prý Satanáš, když tu vyhrával na dudy k tanci zlým duchům. Žulové balvany mají geologickou souvislost s Krkonošemi. Po hradišti nad potokem zbyl 110 cm dlouhý val s příkopem. Val byl z příkopu 5 m vysoký a z hradiště 3 m. Na konci výběžku je val 40 kroků dlouhý a 4 m vysoký. Zbytky zdiva jsou středověkého původu. Hrad se skládal z předhradí, z vlastního opevněného a od předhradí příkopem odděleného hradu. Zbylé díry znamenají někdejší sklepení. Jméno hradu Šemberu vzniklo snad z německého Schonberg či Sternberg. R. 1357 Ješek z Náchoda a Kostelce prodal jej i s lesem Kozím hřbetem mindenskému biskupovi Jetřichovi pro nový klášter ve Skalici. Hrad slul tehdy Burkstadl a byl dřevěný. Skaličtí klášterníci jej přestavěli asi na zděný. R. 1542, kdy byl připojován k Tuchorazi, byl už pustý. Pod hradem byl rybník Šember. Tak sluje i les na východním boku Dolánek na vysoké stráni. Staré Zámky skýtaly za světové války útulek mnoha zběhům, zelenému kádru.
Řeka Šembera, tvořící četné peřeje a chovající pstruhy a raky, je lemována četnými lesními chatami. Při vtoku potoka Lázného (11.2 km dlouhého) do Šembery (28.8 km) odbočuje cesta z Dolánek vpravo do blízkých Doubravčic a Štíhlic. - Mezi Dolánkami, Kozojedy a Štíhlicemi se ještě r. 1358 na Kozím hřbetě připomíná osada Koby1í po1e, kde se chovali koně pro panovníkovu válečnou potřebu.
Šembera, vlastně prý Všembera, ale dříve Nestavatka zvaná, napájela cestou do Čes. Brodu 9 rybníků : Balík, Žabinec, Dívčí, Šember, Stodolu, Řešeto (prosakoval), Mrzák, Tuchorazský a Podviňák.
Archeologické poznatky: Dnes jsou rozloženy kolem jednoho z pramenů říčky Šembery. Geomorfologická situace je zde zcela nevýrazná; podle zkušeností bychom v ní ve studovaném období mohli předpokládat nejspíše jen malé sídliště (viz kap. 4. 3.). Archeologické nálezy nebyly odtud dosud registrovány. Je však možné, že se sem vesnice přesunula až v souvislosti se strukturálními změnami středověkého osídlení (celková sídelní situace na kozojedském katastru.
Kozojedy sv. Martin: Zaniklé středověké sídliště u kostela sv. Martina nemohlo zůstávat stranou zájmu. Dlouho se udržovala představa o "pohanském pohřebišti" ; na stopy rozkopávání lokality narážíme dodnes. Rozsáhlý zásah znamenaly drenážní výkopy ve 30. letech. Nejvýraznější etapu narušování zaniklého sídliště ale přineslo naše desetiletí. Od r. 1971 je část lokality definitivně ničena výstavbou urnového háje, v r. 1977 byl vykácen sad, který uchovával jádro lokality i s nadzemními relikty. Část sídliště v někdejším sadu má být rozorána a tedy postupně zničena. Od 50. let prováděl Z. Smetánka sběry na polích kolem kostela a ve stěnách úvozu protínajícího několik stavebních objektů. Sběrům se v 50. letech věnoval i N. Mašek. V jejich činnosti jsem se snažil pokračovat v letech 1969 až 1972. Tehdy na povrchový průzkum navázala i archeologická sondáž.
Sídliště se nacházelo na plošině mírně skloněné k Z, již na Z a S ohraničují poměrně široká potoční údolí. Polohu tak určuje styk dvou terénních hran. Výrazným pozůstatkem středověkého osídlení je kostel sv. Martina. A. Merhautová (1971, 149; 1974, 175) ho datuje do 1. poloviny 13. stol. Podle výsledků povrchového průzkumu stál kostel při SV části obvodu sídliště. Východní hranici určovala mírná deprese rozložená JV od kostela. Přes úpravy vodního režimu ve 30. letech je v ní dodnes mokřina. S rekonstrukcí průběhu V hranice se shoduje i negativní výsledek rýh provedených buldozerem na ploše mezi depresí a přístupovou cestou ke kostelu (v nynější V části urnového háje). Středověké osídlení se nevázalo těsně na terénní hrany, ale zřejmě na vodní zdroj, jehož projevem zůstává uvedená mokřina. Nadzemní části objektů J hřbitova byly již v r. 1969 uchovány jen velmi nezřetelně, při následujících terénních úpravách zmizely docela. Teprve těsně u cesty směřující do údolí Šembery byly ještě v r. 1977 dobře uchovány. Na druhé straně úvozu na ně navazovaly objekty rozmístěné v podstatné části sadu. Jednoznačná rekonstrukce jejich půdorysů byla mnohdy velmi obtížná, v některých úsecích k tomu částečně přispělo i znejasnění situace výkopem melioračních rýh. Na SZ plocha se stavebními objekty pokračovala na sousední pole, kde se projevovala výraznou koncentrací žulové zvětraliny s četnými keramickými zlomky. Obdobně výrazná koncentrace navazovala za zářezem úvozu a v úzkém pásu lemovala cestu směrem k JV. Další koncentrace se v době průzkumu projevovala Z od kostela. Celkovou situaci SV od úvozu však lze posuzovat jen s velkou opatrností. Zvětralina s keramickými zlomky - ovšem značně promíšená s ornicí - se tu totiž rozprostírala na podstatně větší ploše. Buď je orbou rozvlečena z popsaných výrazných koncentrací, nebo spíše spolu s nimi představuje pozůstatek rozsáhlé výrazné koncentrace, dříve snad souvislé, nyní nerovnoměrně poničené orbou. Údolí Z od sídliště přerušuje hráz zaniklého rybníka. Sem pravděpodobně můžeme vztahovat spor ze 60. let 14. stol., vyvolaný tím, že patron kozojedského kostela Bohuněk z Chrástu novým rybníkem zrušil cestu od kostela na zádušní pole a do lesa (Kurka 1915, 16-17).
Archeologický výzkum: Smyslem sondáže v r. 1970 bylo zjistit stav objektů intenzívně narušovaných orbou. Odpověď je zásadně důležitá pro správné hodnocení povrchového průzkumu na dnešních polích. K orientaci posloužila sonda v objektu proťatém úvozem. Těsně při cestě zůstala uchována i mohylovitá destrukce, zbytek objektu příslušel k pásmu výrazné koncentrace zvětraliny na poli. Z rozorané části objektu zbývala v době výzkumu jen značně narušená tmavá kulturní vrstva, nasedající na podloží. Mohylovitý příkrov tu již zcela zmizel. Není pochyb, že hluboká orba může zvlášť při dlouhodobém působení vést k naprostému rozvlečení pozůstatků objektů do ornice; vyjma objektů zahloubených, resp. jejich spodních částí. Je tedy vyšší měrou pravděpodobná i možnost, že na ploše SV od úvozu byla třeba ještě před několika lety rozsáhlá koncentrace zvětraliny s keramickými zlomky, kterou ale dodnes už z valné části zničila hluboká orba. Rekonstrukce rozsahu sídliště v úseku SV od úvozu není jednoznačně proveditelná. Viděli jsme, že i možnosti archeologického výzkumu jsou značně omezené.
Výzkum v r. 1971 bezprostředně vyvolaly terénní úpravy vážně porušující lokalitu. Zároveň jsme v něm spatřovali příležitost přispět k hlubšímu poznání středověkého osídlení Černokostelecka. Sondami A a B byla zkoumána Z část nynějšího urnového háje, sondy 1 až 3 poskytly prvé podrobnější informace o situaci na ploše sadu. - Na tomto místě lze podat jen základní informace o výsledcích výzkumu. Jeho dokumentace bude zpřístupněna v nálezové zprávě.
Kozojedy V zahrádkách. Lokalitu objevil Z. Smetánka a v r. 1957 na ní provedl záchranný výzkum narušovaných objektů (Smetánka 1959; NZ 5484/60). Sídliště se rozkládalo při obvodu mělké pramenné pánve, přivrácené k V a J. Povrchovým průzkumem Z. Smetánka rozpoznal 5 objektů, 4 nízké "mohyly" a vedle nich i mělkou prohlubeň. Oba uvedené typy objektů byly zkoumány. Lesní porost dovolil provést většinou jen úzké sondy. - Nadzemní objekt: Rostlé podloží pokrývala průměrně 10 cm silná vrstva šedozeleného jílu, představující zřejmě původní povrch terénu, změněný v kulturní vrstvu. Na ní ležela 10 až 15 cm silná vrstva černého mastného jílu, ohraničitelná v ploše 580 x minimálně 350 cm. Tuto vrstvu Z. Smetánka interpretoval jako podlahu nadzemního objektu. Jediný pozůstatek konstrukce představovala žulová zvětralina, vytvářející nad spodními vrstvami mohylovitý příkrov. Zahloubený objekt: Jeho funkce pravděpodobně proběhla ve dvou fázích. V prvé z nich bylo do nepravidelné oválné jámy miskovitě zahloubeno ohniště (rozměry jámy 327 x 485 cm, max. hloubka 162 cm). Ve druhé fázi porušil ohniště průkop. Na rozhraní jámy a průkopu byla umístěna pec.
Kozojedy Za lukama. Lokalita objevena při povrchovém průzkumu v r. 1971. Dvakrát na ní byl po hluboké orbě proveden systematický sběr keramických zlomků, spojený se zakreslením hranic koncentrací žulové zvětraliny. Sídliště leželo na plošině mírně skloněné k J, v místech, kde plošinu člení dvě terénní vlny, svými osami kolmé na vrstevnice svahu. Pod nízkou hranou, jíž je svah ukončen, protéká potok. Hlavní koncentrace žulové zvětraliny se rozkládá mezi dvojicí terénních vln, v ploše 30 x 80 m. Druhá koncentrace v kruhové ploše o přibližném průměru 15 m byla zjištěna na temeni V terénní vlny.
