HRADOVÉ STŘIMELICE
HRADOVÉ STŘIMELICE
Hradové Střimelice nazývaly se původně Dědice. Zdá se, že to
byla ona část nynější vesnice, kde jsou oba statky Tinglovy, škola, hospoda
Urbanova, kdysi panská, dále všechny statky přes silnici končíc čp. 9. Potok
vtékající do rybníka ve vsi býval silnější, tekl pod hradem dále lučinami k Hruškovu.
Za potokem nedaleko byly Střimelice dolejší, aspoň několik usedlostí a chat,
nad nimi vybudována byla v 14. stol. tvrz. Dědici se nazývali sedláci,
původní držitelé půdy, kteří oproti sedlákům vzniknuvším v 13. století z otroků
a hospodářské čeledě, měli výhodnější, svobodnější postavení. V 11. a 12. stol.
měli dědici jakousi právní záruku svých dědinek, jsouce vázáni svému pánu jen k
určitým dávkám. Naše Dědice pocházejí z nejstarší doby a poslouchaly jedině
knížat českých, ale později k neprospěchu jejich se poměry změnily. V 13. stol.
už patří pánům z Cimburka, pak během let poddanských povinností přibylo. Cimburkové
měli zboží po celém Posázaví. Znakem tohoto rodu, který vzrostl v hojné
potomstvo vladyků, rytířů i panoší, bylo cimbuří, t. j. ozubená zeď, hradba. Hlavní
větev rodu byla bohata, schudlí členové rodu měli zboží méně, sedíce na tvrzi
dřevěné nebo na skromném hradě, hledali začasté živobytí ve službách vojenských
a správních. Jsou to vladykové z Vojslavic, Struhařova, z Pětichvost a rytíři
ze Střimelic na hradě u Dědic. Část Střimelic dolejších s Hačkami a částí
Zvánovic přešla r. 1321 do majetku ženského kláštera u sv. Jiří, jak obšírně se
o tom zmíníme v článku o Zvánovicích. Dědice však r. 1359 určitě drží Jan rytíř
ze Střimelic, sedící na nové tvrzi u Dědic. V znaku má tří cimbuří, říká se mu
v dějinných pramenech Střimelička. Záhy stal se vlivem svých příbuzných,
oblíbených u královského českého dvora, úředníkem zemským, místosudím a pak zemským
sudím, cudařem (judex terrae). Majetek má také náš rytíř až ve Svojšicích u
Kolína, kde podává za plebána kněze Hrocha z Jemniště po smrti kněze Bohuty r.
1370. Náleží mu Hradec s lesy až k Rovnému. R. 1390 podává za plebána k
hornickému kostelu sv. Jakuba v Rovném Mikuláše Janova z Borotína, měl patrně
poddané i v Rovném nebo Skalici. Tvrz jeho u Dědic opevněna byla náspy,
příkopem a sruby. Spodní část byla kamenná, vrchní asi většinou dřevěný srub. V
právech zkušený rytíř Jan ze Střimelic byl pověřen, aby rovnal spory mezi
okolními šlechtici, klášterem sázavským a duchovními. Tak na př. r. 1374
urovnává spor vladyky Přísnáka z Kozmic s klášterem sázavským. R. 1392 mešká u
církevního soudu spolu s rytířem Mikulášem Vrbíkem z Tismic, aby před »ctihodným
pánem Janem z Pomuku«, generálním vikářem arcibiskupským projevil své mínění ve
sporu plebána z Poříčan s Janem rytířem z Klučova. Rok nato byl Jan z Pomuka
(světec Jan Nepomucký) králem Václavem IV. zmučen a ve Vltavě utopen. Poznal
tedy náš krajan Jan ze Střimelic osobně sv. Jana Nepomuckého. R. 1380 měl Jan
sám spor s držitelem Haček a Konojed, bohatým měšťanem pražským, kožišníkem
Václavem Stachem o právo podací ke kostelu v Konojedech, jsa držitelem Hradce a
části Konojed. Náš rytíř, podle listin kláštera zbraslavského, měl příjem 99
kop grošů z forberku čili poplužního dvora ve Kbelích, nebyl tedy chud. O
zbožnosti jeho svědčí, že dal na své tvrzi vystavěti kapli P. Marie, při které
založil hradní kaplanství, dále, že štědře obdaroval farní kostel sv. Martina
ve Střimelicích hořejších a zajistil pěkný příjem i plebánu střimelickému. V
»Libri erectionum« se nám zachovaly latinské zakládací listiny o tom. Uvedu
doslovně a obsahově něco z nich. První začíná: Já Jan rytíř ze Střimelic známo
činím, že jsem dal správci kaple nacházející se a vystavěné na hradě střimelickém
a zasvěcené k chvále P. Marie, půl- osmé kopy a 18 grošů ve vsi Zvánovicích, se
všemi požitky vycházejícími z této vsi a pět kop a 20 grošů v Střimelicích
přesně ročního platu s vyloučením jakýchkoliv jiných užitků.« Z toho má
vydržovat kaplan služebníka svého, jinak dá 2 kopy ke cti kaple. Patronátní
právo vyhražuje si rytíř Jan pro sebe a své nástupce. Dále věnoval kaplanovi
lán polí v Dědicích, sproštěný desátků, jež však by se musily platit kostelu
Sv. Martina ve Střimelicích kdyby pole přešla do rukou světských. Hradní kaplan
má sloužiti v hradní kapli mši sv. o všech dnech nedělních a svátečních, v
pondělí za zemřelé, v sobotu ke cti P. Marie a také v ostatní dni sám nebo jeho
zástupci. Kaplan má však také povinnosti k farnímu chrámu sv. Martina, a to: na
den sv. Martina sloužiti ve farním chrámu mši sv. a podle příkazu plebánova i o
posvícení. (Přicházelo mnoho lidí, byly proto slouženy dvě mše sv.). Účastnici
se musí slavných průvodů totiž na den sv. Martina, o posvícení, na Hromnice,
Květnou neděli, obřadů na Velký Pátek a Bílou sobotu, procesí o Vzkříšení, na
sv. Marka, Nanebevstoupení Páně, o svátcích svatodušních, o Božím těle a na
svátek Nanebevzetí P. M. Zanedbá-li mší sv., dá svíci za groš, za zanedbané
procesí svíci za půl groše.
Druhá listina praví: »Známo budiž všem, že já Jan rytíř a
cudař, jak se všeobecně říká, úředník zemský, čili officialis terrae ve
Střimelicích, vesnici řečené Dědice, ke cti P. Marie a jejího Početí, na tvrzi
své kapli jsem vystavěl a posvětiti dal za souhlasu pana Šimona, plebána
kostela sv. Martina ve Střimelicích, jehož jsem farním osadníkem, s tou
podmínkou, že řečenému kostelu sv. Martina, samému plebánovi a jeho nástupcům
na věčné časy dávám: půldruhého lánu ve vsi Zvánovicích, pod týmž právem, jak
jsem sám jej držel, na kterém sedí poddaní lidé, totiž Václav, Hálek a Jan.«
Tito poddaní mají platiti nájem (úrok) z polí faráři a případné pokuty. Právo
soudní vyhražuje si rytíř pro sebe, rovněž poctu (dárek) k Štědrému dni a berní
zemskou či královskou. Plebán zavazuje se, že bude sloužiti mši sv. a konati
obřady smuteční za děti Janovy, které v koste1 sv. Martina odpočívají a po nich
podaruje chudé. Pečeť na listinu danou na den sv. Havla léta Páně 1382 dali:
dárce, Šimon plebán, Bohuněk ze Struhařova, Jan z Nebovid a Štěpán ze
Střimelic. Kaplany hradní známe tři: Mikuláše, Šimona a Petra Fraňkova z
Jistebnice od r. 1413 do r. 1418. Tehdy Petr řečený Hromada opustil své hradní
kaplanství a mnozí myslí, že se přidal k táboritům a že je to známý táborský
vůdce Hromádka, který za několik let potom na výpravě s tlupami táborskými u
Chotěboře byl zajat a v Chrudimi ještě s dvěma jinými kněžími táborskými
upálen. O dalších osudech hradu a rodu pánů ze Střimelic v husitských válkách
nevíme nic, hrad byl opuštěn a zboží pánů ze Střimelic dostává se Kostkům z
Postupic na Hrádku, od nich pak Valdštejnům na Hrádku, za jejichž vlády bylo v
okolí pilně dolováno. Doly však se později nevyplácely, ale pokusy kutací nepřestaly
se opakovati ani v době nedávno minulé. V 15. století a na dále název Dědíce
zmizel, zůstaly Střimelice dolejší a pak v 16. století začíná se říkati
Hrádecké Střimelice oproti Kostelním nebo také Kosteleckým Střimelicím,
patřícím panstvím Kostelci n. Č. L. Hrádecké pak předěláno ne správně na
Hradové z německého Kammeriburg, doslova Komorní Hrad, česky však se říká
Hrádek. Tvrz byla asi r. 1466 spálena Zdeňkem ze Šternberka jako Dubá, Hrádek a
Zlenice. Ondřejovský pan farář Růžička zapsal v Pamětní knize II. 114—115 o
zříceninách hradu takto: »Pan kanovník Podlaha byl 6. dubna 1907 s fotografem v
Ondřejově, aby pro »Soupis památek« ofotografoval sochu Sv. Ondřeje na náměstí.
Také jsme byli ten den shlédnouti hradiště v Hrado-Střimelicích, ale tam se
stále odvážejí ssutiny, zvlášť kde hodně malty, na pole. R. 1884 byly odebrány
okraje ssutin až ke zdím, které tu na jižní straně přes 2 metry nad zemí stálo.
Tehdy jsem udělal plánek a vyměřil polohu a sílu zdí a půdorys je následující:
(plánek na kreslen) celá délka hradu 57 m, plocha kaple 9 m², síla zdí všude 1,85
m, šířka hradu více než 20 m. Kolem celého hradu je posud široký a dosti
hluboký příkop. Na straně severní a jižní byly r. 1884 úplné rozvaliny. Vjezd
do hradu byl od východu a hradební kaple byla na jih.«
R. 1525 bylo v Hrad. Střimelicích 15 usedlostí a jen jedna
poustka. Po třicetileté válce, 11 sousedů (sedláků), 3 chalupníci a jedna
chalupa pustá a čtyři pusté zahrady (baráky). Vidno z toho, že obec obstála
velmi dobře ve všech válečných nehodách, což snad by šlo vysvětliti tím, že
leží stranou a dále tím že povinnosti poddanské, osady v dávných dobách
svobodné, nebyly tak zlé jako v jiných poddanských vsích a proto lidé nezbíhali
od svých živností, jako se to stávalo jinde, že sedlák, nemoha snésti břemena
poddanských povinností, robot a platů, raději ode všeho utekl jinam. Sedláci
vůbec konali robotní práce zřídka sami, osobně sedlák nemusel robotovati,
povinnost roboty tkvěla na gruntu, ne na osobě. Sedlák posílal také místo sebe
na robotu pravidlem čeledína. V Hradových Střimelicích sedláci měli vždy
čeledíny, děvečky a podruhy, kteří na robotě za ně pracovali. Hrádecká vrchnost
byla bohata a neutiskovala poddaných, jak činila šlechta chudší. Vrchnost provádějící
moc správní, berní a soudní svými úředníky, byla přísná, neméně přísné jsou
dnes státní úřady a trestají přestupníky pokutami, exekucemi a vězením. — Do
roku 1848 užívalo se tělesných trestů, bití, vsazení do klády. Lehkomyslné ženy
sázeny na dřevěného osla s ostrým hřbetem. Ukazují jej dosud na Hrádku. Osel
podle starých názorů byl znakem nestydatosti. Svárlivé ženy a klepny bývaly
vsazeny do trdlice, nebo z trestu musily snísti tři lžíce kolomaze. Trestáno
bylo lání, hromování a rvačky. To trestal už jen rychtář s konšely. Ti měli
pečovati o mravní a duševní blaho poddaných, na př. jak praví jedna instrukce;
»aby poddaní Pána Boha se báli, přikázání svatá jeho plníce, v den sváteční
krčmování aby nechali.« »Ne abyšte, vejdúc do krčmy tam se užrali, po tom co
psi za vlasy se smejkali, neb jinak prali, nebo tancovali a hráli.« Vrchnost na
Hrádku od 16. stol. sídlila zřídka. Správu panství vedl hejtman (později
vrchní, direktor, ředitel), purkrabí, jemu pomáhali obroční, důchodní,
kontribuční a sirotčí, pojezdný, poklasný a šafáři. V lese fořštmistr, fořt,
polesný, hajný a myslivec. Od dob Josefa II. vedl soudnictví na panství
justiciár, odborně vzdělaný právník. Dříve docházelo často k přehmatům. Na
Hrádku scházeli se obyčejně v sobotu rychtáři ze vsí. Hejtman je vyslýchal, co
se přihodilo. Dával jim příkazy, to byl úřední den. Kromě toho jednou za rok
byl výroční soud, kde se soudily spory nevyřízené rychtáři a konšely, hlavně
věci týkající se pozemkového majetku. V církevním příslušenství mají Hradové
Střimelice stejné dějiny jako Kostelní Střimelice, kam kdysi farou patřívaly.
Na hřbitově u kostela sv. Martina více než šest století se pochovávali osadníci
hradostřimeličtí až do r. 1933. — Nesmíme v této stati zapomenouti na slavného
rodáka Leopolda Žaldu. Narodil se 7. října 1753 v Hradových Střimelicích, kde
jeho otec Josef Žalda byl kameníkem. Studoval v klášteře sázavském, pak u
Jezuitů v Praze, filosofii na universitě, na kněze vysvěcen byl r. 1780. Vstoupil
do kláštera emauzského a stal se r. 1804 opatem. Byl to muž neobyčejně nadaný,
výtečný hudebník, znamenitý kazatel Zasloužil se o klášter emauzský pěstěním
kázně, v stavitelství v hudbě a zpěvu. Zemřel r. 1819.
