PENČICE

Okolí našeho města je romantické. Již jméno »Kostelec nad Černými lesy" ukazuje, že lesy tu jsou, a jsou to lesy města blízké, mohutné, černé, t. j. jehličnaté, ale také i listnaté, a ty všecky jsou plny půvabu a čistého, občerstvujícího, vonného vzduchu. Lesy ty a mnohá pěkná údolí poskytují příležitost k osvěžujícím vycházkám. Proto připojujeme k pojednání svému o Kostelci i krátký popis to­hoto okolí.

Procházejíce se lesy černokosteleckými a kochajíce se tu pů­vabnými partiemi přírody, zapomínáme na ruch života velkoměstského i na ruch života všedního. V tom velebném chrámu přírodním na­sloucháme-li šelesti lesních velikánů, zdá se nám, že slyšíme šepot:

"Utiš se a poznej, co tu u nás klidu, harmonie zpěvu a švitoření pěvců-opeřenců."

Takových procházek, milého klidu a odpočinku dostane se nám v lesích černokosteleckých.

Nynější správa knížecího lesnictví stará se horlivě, aby byly cesty lesní náležitě upraveny. Místo dřívějších vozových a neschůd­ných cest jsou tu pěkné silnice.

Knížecí silnice válená podél rybníků: Louňovák (nad tím je Ještě rybník Požár). Silnice ta jde směrem od Vyžlovky k Jevanům, odtud ko­lem Hausmannovy villy k Penčicům. Zde po obou stranách jsou příkré, lesnaté stráně a na nich až k silnici všude plno ohromných žulových balvanů. Od Penčic jde pak silnice dále k Hačkám (mlýn), k Hradci, k Propasti (mlýn), Růžkovu (mlýn) a Stříbrné Skalici.

Jiná válená silnice od Kostelce "Malinovím" (les), k Cukmantlu (zašlá vesnice), Liščími děrami (les) jde až na silnici od Penčic k Hačkám stále krásnými vysokými lesy, a nová silnice od Kostelce k Bohumili, Aldašínu do Penčic až k Voděradům, pak okresní silnice kolem lesa Smrčin do Jevan. - Do Jevan činí časté vycházky nejen obyvatelé kostelečtí, ale i vzdálenější; z Prahy hojně výletníků tu bývá.

Jevanský rybník činí dojem horského jezera. Na jeho jižní, západní a severní straně vypínají se lesnaté, malebné stráně, odrážejíce se v zrcadlové hladině rybníka. Ladný to obraz - nezapomenutelný.

 Mnozí sem zavítavší výletníci zvolali: "Aj, to krása, toť kus naší Šumavy!"

Pod hrází rybníka jevanského, od bývalého mlýna, nyní obydlí lesního a správce pily, je krásné údolí a potok s čistou vodou de­roucí se přes balvany k píle, dále k "šindelce" - dříve "flokárně", a pak k bývalému mlýnu, který po vyhoření zašel. Nedaleko odtud přijdeme na místo (blíže studánky), kde otevře se nám širší a pře­krásné údolí penčické. Z Penčic, zašlé vesnice, zbyl jen mlýn, jejž poslední jeho držitel Klíma prodal velkostatku, načež mlýn přeměněn byl na obydlí lesního, ale konečně zcela zbořen. Nedaleko místa toho postavena jest nová hajovna.

Odtud dohlédneme až na Stříbrnou Skalici. Úrodná luka s bo­hatou květenou poskytují tu pohled rozkošný. Zde se každý zastaví, nikdo nemůže nasytiti se té krásy - romantiky. Odtud lesem vzhůru k straně severní vede cesta, také silnice (serpentina) k A1dašínu. ­

Než dojdeme k Aldašínu a ohlédneme-li se na jih, vidíme vesnice: Černé Voděrady, Kostelní a Hradové Střimelice.

Aldašín - za starších dob "Udašín" je zaniklá ves, z níž po­zůstal pouze kostel sv. Jiří uprostřed lesa. R. 1773 vystavěna ne­daleko kostela nákladem záduší chalupa za tím účelem, aby "kněz ­měl se kde převléknouti." Chalupa pronajata byla Pavlu Svobodovi za roční činži 6 zl. a povinnost konati službu kostelnickou. R. 1795­ byla chalupa Svobodovi za 120 zlatých prodána, ale pojištěna na. ní knihovně následující služebnost:

Na základě zápisu ze dne 6. října 1808 vkládá se povinnost držitele domku na kostel Aldašínský bedlivý pozor dáti, kostelnickou službu vždy zdarma konati a za příčinou služeb božích sem přicházejícímu duchovnímu přebydlení, slíkání a oblékání v chalupě dopřáti - pro kostel aldašínský.

R. 1884 prodali manželé Jakub Svatoška a Eleonora chalupu knížeti, načež patronátní zástupce tehdejší u soudu zakročil, aby povinnost zmíněná vymazána byla, jelikož kníže, jako patron kostela, od této povinnosti, "která koupí významu svého pozbyla, upouští." Soud žádosti té vyhověl. Proti tomu rekuroval děkan Karel Hodinář, a vý­maz byl jako neoprávněný zrušen. (Farní spisovna sv. VIII. Č. 51.).

Knížecí správa dala však chalupu zbourati, aniž servitutu dbala.

Kostel aldašínský byl ve 14. století farním. Patřily k němu ves­nice: Aldašín, Bohumil, Cukmantl, Drbohlavy, Penčice a Jevany.

Od té doby zanikly úplně: A1dašín, Cukmantl a Drbohlavy. Je­vany jsou dosud vesnicí, v Bohumili je pouze knížecí dvůr a cha­lupa, která byla dříve obydlím lesního, pak hajného a nyní ke dvoru jest přidělena..

 V účtech z r. 1685 čteme:

  Aldašín, Bohumile, Cukmantle, Drbohlavy, to vše pusté; Jevany, mlýn penčický a jevanský na díle osazeny.

 Z r. 1674 je zpráva o Aldašíně:

  Jevany s mlýnem, Penčice mlýn, Aldašín do­ konce pustý; pusté jsou i Bohumile, Cukmantle, Drbo­hlavy. Duší spůsobilých k sv. zpovědi 14. °(Fasc. 254. pol.).

 R. 1692 byla ještě celá osada Aldašína pusta až na 5 osedlých chalup. (Účty z toho roku).

 Plebáni Aldašína:

 1. František r. 1359.

2. Duchek, jenž r. 1350 s přivolením patrona Hrona z Kostelce a bratří jeho vyměnil si místo své s knězem

3. Jakubem v Bořicích. - Nového plebána uváděl plebán koste­lecký.

4. Jaxo (Jakeš) r. 1367-79.

5. Pavel z Bydžova r. 1380.

6. Václav řečený Abakuk. - L. 1409 dne 12. července komutoval s Velíkem, farářem z Velenky. - Patronem kostela byl tehdy

 Ondřej starší z Dubé na Zlenicích. (Emler VI. 269). .

7. Velík r. 1409 dne 9. listop. resignoval, a týž Ondřej z Dubé ­

 dosadil Jana ze Stříbra. (Emler VI. 279).

 8. Jan ze Stříbra vyměnil 25. srpna 1413 svou faru za faru kosteleckou S plebánem Janem. - Patronem fary kostelecké byl Jan z Náchoda na Kostelci a aldašínského kostela Jan Půta z Častolovic na Zlenicích. (Emler VII. 92).

Po válkách husitských kostel aldašínský přivtělen byl ke kostelu konojedskému a r. 1754 jako filialní k faře černokostelecké.

Jak účty zádušní z r. 1668 svědčí, konaly se v Aldašíně služby 'boží dvakrát do roka a to na den sv. Filipa a Jakuba a na den sv. Bartoloměje.

 Služby boží mají se konati dvakrát do roka a za každé má dostati P. Pater 1 kopu a na oběd 30 gr.

 S tím se má spokojiti.

 Dle zádušních účtů konaly se v Aldašíně služby boží r. 1723 4krát, r. 1726 5krát, r. 1728 3krát, r. 1729 7krát, r. 1730 5krát, a r. 1792-1812 obyčejně 8krát, později také jen 6krát, konečně pak od r. 1826 až na nynější dobu pouze 2krát a to v neděJi po sv. Jiří .a po sv. Bartoloměji.

 Od r. 1870 již se tam z Kostelce procesí nekoná, jak před tím bývalo.

 Kostel aldašínský v nynější své podobě pochází z r. 1729.

 Původní kostel byl konsekrován (vysvěcen) dne 21. dubna 1352, jak svědčí pergamenová listina, kterou dne 29. srpna 1874 při opravě oltáře farář Karel Hodinář pod kamenem oltářním nalezl a opět tam vložil.

 R. 1761 vydáno bylo "za vyzdvižení věže řemeslníkům a za Materialia 384 zl. 47 kr., od vyhotovení na místě staré - nové věže 580 zl. 31 kr." (Účty z těch let).

 Původně byl kostel ten zasvěcen sv. Jiří, později sv. Bartoloměji.

 V účtech za r. 1668 stojí: "patrocinium Bartoloměj na malém oltáři obraz božího křtění".

 R. 1705 pořízen byl "nový obraz sv. Bartoloměje za 18 zl. a od pozlacení oltáře metalem zaplaceno též 18 zl." (Účty z toho roku).

Dle inventáře z r. 1732 byl r. 1720 starý obraz sv. Bartoloměje s hlavního oltáře sňat a na místo něho tam zasazen nový obraz "Sv. Jiří, od dobrodinců darovaný.

 Od té doby ctí se opět sv. Jiří jako patron tohoto kostela.

Také byl v kostele tom ještě vedlejší oltář s obrazem sv. Bar­toloměje, ale již velice sešlý. Byl tedy r. 1874 odstraněn a na tom 'místě nový obraz tohoto apoštola zavěšen. - Maloval jej L. J. Bernard, -od. něhož je. také obraz Panny Marie nad vchodem do sakristie visící.

Hlavní oltář je z roku 1782, obraz sv. Jiří, malovaný Josefem­ Kandlerem z r. 1884.

 Kazatelna s malovanými obrazy čtyř evangelistů pořízena byla.

roku 1874. ­

O křtitelnici praví se v účtech za r. 1671: "Křtitelnice cejnová zůstávala mnohá léta v Kostelci u sv. Jana Křtitele, až v čase počtu tohoto jest prodána záduší Vitickému za 18 zl."

 Zvony.

 Větší zvon má tyto nápisy:

Tento zwon udielan nakladem osadních zadussý Aldassinského přicžinienim a za Sprawy Samuele Troyana z Bylan a Rosfeldu ode mne Jakuba Zwo... narze w Miestie mladeho Boleslawa.

Uprostřed. tohoto nápisu jest znak Trojanů a na okraji velký medaillon s poprsím a slovy: "Phi1ipus Austr. Caroli V. Caes F. "­(otec Dona Carlosa), dále dva menší niedaillony s obra.zem Spasitele.

Na straně druhé čte se:

Letha Panie 1611 slyt gest za knieze Waczlawa Cariona Rodicze Boleslawskeho' w Konojedech Fararze za starssich kostelnikuw sprawowanj Vondrzege Kreic­zyho, Waczlawa Garolimowa z Bohumyle, Jana Pro­kopowa z Waldessina Zetie.

 Pod tímto nápisem spatřují se tytéž medailony jako na straně druhé.

 Menší zvon:

 Letha Panie 1718 tento Zwon po ukradenj prže­dessleho Nakladem zgednan a slyti gest ke Cti a

 Chwale Boží a Swateho Bartolomieie Apoštola Panie.

 Na okraji čte se:

 Walentin Lissak goss mich auf der Kleiseide

 Prag 1718.

 Váží dle účtů z r. 1719 285 liber a stál 163 zl. 52 kr.

 Na tomto zvonu vyobrazen jest sv. Bartoloměj a nad ním kolem zvonu 8 andělů s ratolestmi v rukou.

 Fara aldašínská měla dvůr, jenž r. 1398 na dílce byl pronajat.

 Dle inventáře z r. 1630 nebylo při této faře žádných desátku, toliko když kněz v kostele sloužil mši. sv., dostával pokaždé 30 gr. m.

 Dle inventáře z r. 1638 bylo polí zádušních 3 K (kopy) 30 sáhů, louky dvě, zahrada žádná a lesu za 10 provazců.

Dle účtů za r. 1668 a dalších byl kostel majitelem chalup: Kubátovské v Aldašíně s 30 záhony porostlin.

Prokupovské v Aldašíně se zahradou po 2 záhony a s 57 záhony porostlin.

 Němcové v Aldašíně se zahradou s 6 záhony a 1 kopy s 24 záhony porost1in, palouk s 5 záhony. Úroků platil 1 kopu 10 gr.

Cejkovské v Aldašíně se zahradou, s paloukem o 9 záhonech, porostlin s 37 záhony. Úrok 52 gr.

HIaholovské v Aldašíně se zahradou s 6 záhony, oulehle s 40 záhony, porostlin s 31 záhonem. Úrok 1 kop a 18 gr.

Šimkovské v Drbohlavech oulehle s 30 záhony, palouk s 10 záhony, porostlin s 37 záhony. Úrok 1 kopa.

 Vše to bylo však dlouhá léta již pusté, a úrok z toho žádný nevycházel.

R. 1874 měl kostel: luk 2 jitra 190°, pastvin 2440°, lesa 73 jiter 14200°; stavební plochy: kostel 630°, komora 70°, neplodné půdy (hřbitov) 1940°, úhrnem 76 jiter 3470°.

Toho roku byl s přivolením konsistoře a ministerstva kultu les prodán knížeti, poněvadž se v něm veliké škody děly, jimž nebylo lze zabrániti. Komise od mistodržitelství vyslaná odhadla louky, past­vinu a les za 18.000 zl. K této odhadní ceně přidal kníže dobrovolně ještě 3000 zl., chtěje dokázati, že koupí tou nechce zisku dojíti, leč arondování svých lesů.

 R. 1889 koupeno bylo u Kostelce od sirotků Dynybylových pole za cenu 2250 zl. Části toho pole použito k rozšíření farního hřbitova, a kostelu a1dašínskému připsáno čp. 417. - 2 jitra 2010°.

R. 1874 byl kostel opraven. Hlavní oltář by] nově natřen a po­zlacen, mřížky a lavice opraveny a natřeny, nová kazatel na pořízena, postranní, zcela zpuchřelý oltář sv. Bartoloměje odstraněn, dva nové obrazy Panny Marie a sv. Bartoloměje koupeny, celý kostel uvnitř i zevně vybílen, věž novým šindelem pokryta, střecha kostelní vyspra­vena, zeď hřbitovní omítnuta a opravena, a na místě nízkých a úzkých dveří na hřbitov nová vrátka zhotovena. Celá ta oprava stála 1699 zlatých 68 krejcarů.

R. 1907 byla oprava kostela provedena opět, a tu dána nová dlažba do celého kostela, sešlá kruchta nově postavena, ze sakristie dveře na hřbitov pořízeny.

Bohumile, před časy ves, nyní knížecí dvůr. Dvůr ten náležel kdysi Matěji Sobkovi ze Šembery a od jeho potomků koupil jej Kašpar Augustin Zobl, obojích práv doktor. Ten vyměnil onen dvůr r. 1672 knížeti za jiný grunt v Radimovicích na panství uhříněveském. Toho času byl dvůr Bohumile pustý. - V Bohumi1i bývalo 17 used­lých, a to 10 sedláků, 6 chalupníků a krčma výsadní neb rychta s 1 lánem svobodným. - Urbář z r. 1652 uvádí, komu grunty a chalupy ty náležely.

 Jevany, ves s 43 domy a 273 obyvateli. Pod hrází rybníka jemlýn, níže pila.

R. 1562 byli v Jevanech osedlí:

1. Havel, mlynář, který na věky rychtářem jest, drží rychtu svobodnou s 1 lánem rolí, z kteréž nic neplatí. - Než ta povinnost na té rychtě jest - hejným nad lesy býti a k rybníkům přihlídati.

2. Burgan. 3. Jan Czerwený. 4. Adam Koczyan. 5. Jakub Navsazově. 6. Šimon. 7. Veselej. 8. Mikuláš Loukotník. 9. Průcha. 10. Havel, mlynář, který je na mlýně pod hrází rybníka jevanského.

11. Též z druhého mlýna, kterýž jej nově vystavěl, splatí mouky každého roku 6 korců.

L. 1677 bylo v Jevanech: gruntů vejjezdných osazených dva: Jana Balouna, Jana Hegry jinak Khellera; gruntů vejjezdných pustých čtyři: po Evě Nádvorníkové, po Jakubu Hedrlínovi (z toho učiněn mlýn panský), po Václavu Koželském, po Janu Kryštoufkovi; chalup osazených: žádné; chalup pustých 4: po Jiříkovi Němci, po Martinu Krbeckém, po Janu Holubovi, po Václavu Hejrovi (chalupa pustá pod pilou a rychta neb krčma výsadní); mlýn panský, na němž býval Havel mlynář.

Dle starých pamětí měl rychtu svobodnou s 1 lánem, z kteréž nic neplatil, nežli povinnost rychtářskou zastával, piva šenkoval a hájemství opatroval, a kdyžby potřeba nastala, jednoho rejthara vy­mundírovati a proti nepříteli vypraviti měl. Při mlýně jest valcha soukenická.

Bouda vlčí na sloupech roubená od Valdašína k Jevanům jdouce. Item chalupa vlčí v chobotě rybníka jevanského.

Item bouda vlčí a pro jeleny u rybníka Švejcara.

 L. 1772 byli v Jevanech poloviční sedláci: č. 6. V. Moravec dříve Pavel Baloun, č. 12. Matěj Pačes starší - dříve Jan Řitkošil, č. 12. Matěj Pačes mladší - dříve Jiří Moravec, č. 5. Tomáš Ko­pecký - dříve Vojtěch Vavřina, č. 13. Václav Pačes - dříve Matěj Javůrek, č. 3. Jakub Pačes, rychtář - dříve Václav Pačes. Domkáři: č. 9. Jakub Moravec, č. 11. Josef Javůrek.

Cukmantle, též Cugmandl (Lhota), ves u Čern. Kostelce zcela zaniklá, nyní pastvina. Položení některých bývalých domků ještě nyní lze poznati; zvlášť patrny jsou vyvýšeniny, povstalé sesutím zděných komínů, v nichž očouzené cihly se nalezají.

Ves Cukmantle byla nějaký čas v držení pánů hradu Zlenice.

 R. 1562 bylo v Cukmantlích 14 osedlých, již drželi dohromady 12 lánů polí. Byli to: Václav Pezrolt, rychtář, držel krčmu svobodnou, Matěj (nečitelné), Jiří Kulhánek, Adam Koczyan, Petr Krztien, Urban Bednář, Míchal, Jan Rezáč, Tuma Leo, Petr Dolejší, Jan z Uhlířova, Krztien, Petr Hořejší.

L. 1677 byla celá ves pustá, jen zřícené zdi se tam spatřovaly.

Čítalo se tam 5 hospodářů a 9 chalupníků, mezi nimiž byla krčma výsadní. Poslední hospodáři byli: Jan Černý, Bartoloměj Jířa, Jiří Kos,Tomáš Černý, Jakub Štěrba, Jiří Klenka, Tomáš Volynský, Jiří Potůček; Adam Nerzád, Jakob Holý, Jiří Truhlář, Viktorin Bezprstý, Matouš Pruša, Václav Pořt.

Drbohlavy; zaniklá ves na potoce bohumilském pod Cukmantly. Louka zádušní, nyní knížecí, sluje v Drbohlavech.

Kozojedy, ves mající nyní 90 domů a 567 obyvatelů. - Je tu filiální kostel a škola obecná o 2 třídách. Horký vypravuje, že v době r. 1568 byl v Kozojedech zvláštní rytířský statek, na němž seděl Mel­chisedech Stranovský ze Svojetic.

R. 1453 dne 26. února postoupil Oldřich z Kramolina 15 kop gr. platu ročního v Kozojedech panu Zděnkovi Kostkovi z Postupic se­děním na Zlenicích v 150 kopách. (Archiv III. 352., 552., D. D. 21., 86., 87.). Král Ladislav (1451-7) dal po smrti Vikáře z Myšlína na král. komoru spadlé zboží Myšlín, Třemblato, Hlavačov, Brtnice a Kozojedy Zděnkovi z Postupic za 1000 kop gr. (Topograf. slovník »Přehvozdí").

 R. 1562 bylo v Kozojedech 19 osedlých, r. 1677 bylo tam 11 hospodářů a 8 chalupníků.

 R. 1667 bylo v Kozojedech pustých usedlostí 7.

 Kostel kozojedský stál již ve 14. století a byl farní. Zbudován jest na bývalém pohanském pohřebišti, jak svědčí popelnice, jež tam před několika lety při kopání písku nalezeny byly.

Ještě na počátku 17. století stály při něm 2 chaloupky "pro opatrování chrámu Páně, r. 1672 však už jen místa jejich se spatřovala." Kostel stojí nyní o samotě, ves Kozojedy je od něho asi 1000 kroků vzdálena.

Z farářů známi jsou tito: Pertold (Bertlinus od r. 1392), jenž pronajal obročí své knězi Jan u Alecovi z Kouřimě, později knězi Václavovi a r. 1412 s přivolením panoše Vikéře z Myslivna vy­měnil si je s Prokopem, farářem v Sedlišti.

Prokop byl v Kozojedech do r. 1415, kdy za souhlasu patrona Vikéře z Jenišovic, místopurkrabího hradu Pražského, změnil místo své s Jakubem, oltářníkem sv. Doroty na Vyšehradě.

V bouřích husitských přestal býti kostel kozojedský farním a je od toho času až po dnes kostelem filiálním. Do roku 1754 byl filiál­ním kostela mukařovského a pak přidělen jest ke Kostelci. Jest to stavba v půdorysu obdélníka S polokruhovou apsidou na straně vý­chodní a s věží v západním průčelí. Zdivo pochází nepochybně z doby románské. Apsida opatřena jest zevně dvěma hrubými pilíři. Loď má od r. 1769 valenou klenbu o dvou polích; dříve mívala strop plochý, prkenný. Věž jest v dolejších dvou třetinách zděná, hořejší třetina dřevěná, prkny obedněná a na dřevěných krakorcích spočívající. V sa­kristii stojí stará kamenná mensa oltářní; patrně bývala nynější sa­kristie poboční kaplí. Dle inventáře z r. 1675 tvořily osadu kostela toho následující osady: Kozojedy, Vyžlovka, Štíhlice, Přehvozdí a dvůr Hošt. V inventáři z r. 1667 uvádějí se také Louňovice jako ves ku kostelu tomu přidělená.

Opravy kostela: R. 1673 dán nový prkenný strop. R. 1769 dáno nové klenutí a střecha (stálo 705 zl. 52 kr.).

R. 1872 dán nový oltář s obrazem, nové mřížky, nové lavice, kazatelna nově pozlacena, presbytář gasdorfskými plotničkami vy­dlážděn. Z toho roku je také obraz Panny Marie nade dveřmi do sa­kristie visící. (Náklad 926 zl. 89 kr.).

R. 1886 hrozila spadnutím stará, dřevěná, na sloupech spočíva­jící kruchta, na niž se vystupovalo z kostela po schodech žebříku podobných, z kruchty pak vystupovalo se na věž.

Sešlá ta kruchta byla odstraněna a nová zděná na železných traversách vystavěna. Vchod na kruchtu a z ní na věž upraven jest zvenku, dříve býval z kostela. Se strany severní prolomeno na kruchtu nové okno. Loď chrámová byla nově vydlážděna (dříve byly tu cihly), lavice obarveny, všechna okna dána jsou nová.

Oprava ta i s rozšířením hřbitova a varhanami stála zl. 2600'11. Rozšíření hřbitova provedeno již po druhé; po prvé za faráře Kinzla a po druhé r. 1886 za faráře a pak děkana Karla Hodináře.

 Zvony: Větší zvon pochází z r. 1577, menší ulit jest r. 1850.

Dle inventáře z r. 1671 byl větší zvon zasvěcen sv. K1imentu, menší sv. Martinu.

Malý zvon pořízen byl r. 1781 nákladem obce kozojedské, jíž vrchnost k tomu přispěla částkou 20 zl. Zvon ten byl ale r. 1850 ukraden; a o krádeži té napsal farář Kinzl v pamětní knize toto:

 Dne 8. dubna 1850 vloupali se zloději oknem do sakristie, vylomili dveře do kostela vedoucí a dostali se tak na věž, odkud ukradli menší zvon, 8 centů těžký. Dne 12. dubna dověděl jsem se, že v lomu u Kunratic nalezen byl zvon (částečně už od zlo­dějů rozbitý) a odevzdán kriminálnímu soudu v Praze. Tam jsem ho reklamoval a odpřísahnul, že zvon. ten patří kostelu kozo­jedskému, načež mi k přelití vydán byl.

Na tomto menším zvonu je obraz Panny Marie a nápis:

Der Zeit

Josef Kinzl, Pfarer,

. Franz Hik1, Kirchen-Rechnungsfiihrer.

Gegossen von Karl Belmann,

K. k. Hofglockengiesser in Prag 1850.

Nápisy na větším zvonu:

Leta Páně 1677 Brykcy Zvonař z Cymburku w nowem Městě Pražském tento zvon udělal do Kozojed nákladem wšech osadních pro čest a sláwu Pána Boha wšemohoucýho kteryžto zwon gest smluven a k tomu zadussí do Kozojed zgednan skrze Urozeneho Pana Martina Ecknera et ct. auřednika panství Ko­steleckého :

Na protější straně:

Hospodine chwa1tež Tie wsecka . di1a Twá a swati Tvogi dobrorzeczte Tobie, chwa1te Pana na cymbalech dobře zwucznych, chwalte geho na cymbalech plesaní plných, chwa1te Boha v Du­chu a pravdě.

 Pod tímto nápisem jest věnec, po jehož stranách spatřují se obrazy svatých apoštolů Petra a Pavla.

 Varhany koupeny byly r. 1886 za 620 zl. a dne 1. srpna t. r. byly posvěceny. Před tím varhan v tomto kostele nebylo.

Velké služby boží bývají v Kozojedech 10krát ročně.

Plat za konáni. tu služeb božích:

Od r. 1659 dostával děkan za každé služby boží 1 kopu a na oběd 30 gr. V roce 1667 stalo se však usnesení poněvadž nyní zádušní případnosti aneb důchodové příliš špatní jsou, tím způsobem na budoucí časy od datum tohoto takové žádné vydáni od Zadussí pasírovati se nebude, nýbrž sami osadní od služeb Božích platiti, ano i Pana Patera obědem vychovávati musí. Neb toliko dvakrát do roka služba Boží tu se vykonává a Pan Pater místo oběda pármi kuřaty také spokojen býti chce.

 (Účty z 1. 1659-1667).

Vzdor tomu usnesení dostával i potom Pan Pater každoročně za dvoje služby boží 2 kopy, někdy 2 zl. 20 kr., ale s obědem museli ho osadnici "vychovati".

R. 1682 dostal za služby Boží na den sv. Marka 1 zl. 10 kro a na oběd 35 kr., na' den sv. Petra a Pavla taktéž, "posvěcení chrámu sami osadníci vše zastoupili."

 Tak i později byly mu placeny jen dvoje služby boží, ostatní konal bezplatně; oběd však o posvícení dávali mu osadníci vždycky.

 Instrumentem ze dne 4. dubna 1730 stanoven byl plat na 12 zl. ročně, jak to doposud farář béře. Od r. 1883 dostává ještě 80 zl. na povozy.

Lažany, bývalá tvrz mezi Kozojedy a Štíhlicemi na kraji lesa vlevo od vozové cesty z Kozojed do Štíhlic vedoucí. Posud zachoval se okrouhlý val z bývalé té tvrze.

Vyžlovka, dříve také Vyžlantice- Vyžlovice, ves západně od Ko­stelce 1 hod. vzdálená, mající 65 domů a 463 obyvatelů, přifařena je k Čern. Kostelci a má dvoutřídní obecnou školu.

Vyžlovka patřila od nejstarších dob k panství kosteleckému. R. 1562 bylo tam 6 osedlých: Jan Lucka, Urban Przezicky, Bartoň Šilhavý, Matějka, Vávra Šilhavý, Matějova Nevudkova a krčma vý­sadní. Tudy vedla hlavní silnice z Kouřimě do Prahy a vybíralo se zde clo z uherských volů, z valašských beranů a z koní tudy hna­ných, totiž ze sta volů 20 gr., ze sta cápú čili beranú 7 gr. a z jed­noho koně 2 den. Za rok vybralo se cla kolem 64 kop gr. Za to měli kupci, dobytek ženoucí, svobodu jej v lesích pásti. R. 1672 mělo pan­ství ve Vyžlovce 2 hospodáře, 4 chalupníky a 2 zahradníky neb obecníky.

Grunty: Matouše Budka - pustý - s 3 lány po Janu Vlčkovi. Ten grunt ve starých registrách není uveden a sedláci dali zprávu, že to byl někdy grunt svobodný. Grunt Jana Marštalky, při něm krčma vý­sadní panská.

Chalupy: Pavla Laciny - pustá - po Jakubu Neřádovi, jiná pustá po Jakubu Horákovi, jiná pustá vdovy po Procházkovi, Krištofa Palaska. Pusté byly též.: chalupa obecní a pastouška. R. 1772 byli tu:

 Poloviční sedláci: Č. 2. Matěj Procházka rychtář, dříve Václav Kopecký, Č. 1. Václav Růžička, dříve Ondřej Forka.

Chalupníci: č. 3. Jos. Kopecký, dříve Martin Strejček, čís. 6. Matěj Procházka, dříve Tomáš Šindelář, č. 7. Jiří Stárek, dříve Jiří Stárek, č. 5. Vdova Vadurová, dříve Jiří Pečenka.

 Domkáři: žádní.

Vojkov, někdy ves, nyní hájovna o samotě, fara Mukařov. Roku. 1562 mělo tam panství kostelecké 3 osedlé. Roku 1672 počítaly se: ve Vojkově též 3 grunty, ale pole byla všechna zarostlá. Vsi tehdy již nebylo; neboť na poručení slavné paměti J. M. K. Liechtensteinského byla do gruntu spálena: z příčiny té, že se v ní Petrovští zdržovali, a lidé pocestní, jsouce tady silnice k Praze, jak s vozy projížděti, tak pěší procházeti nemohli. Když od poddaných J. M. K. z pan­ství Kosteleckého, Škvoreckého a Ouřiňovského přecházením skrze Vojkov a Fidrholec silné varty držeti se musely.

(Zlatá kniha).

Střimelice Kostelní, ves, domů 61, obyvatelů 388, filiální kostel sv. Martina, fara Ondřejov od r. 1794.

Od r. 1754 do 1794 patřily Střimelice Kostelní k faře skalické, před tím k faře černokostelecké.

Ves tato patřila dle všeho k statku Střimelice Hradové, ale te­prve po r. 1320, neboť držitelé toho statku dosazovali faráře ke ko­stelu Kostelních Střimelic. Tak l.1359 Prorzon, řečený Kolovrat ze Střimelic, pak r. 1382 Jan z Hradových Střimelic (dle Památek III. 266.), odjinud ze Stráže (tudíž Vítkovec) nazývá se kollatorem kostela střimelického. L. 1412 daroval Jan ze Střimelic kostelu v Střimelicích. mlýn (Pam. III. 266.), l. 1413 obsadil Jan ze Střimelic kapli ve farním kostele v Střimelici. (Emler VII. 100).

Kostkové z Postupic, vládnoucí od r. 1440 na Hrádku Komorním, rozšířili obvod panství svého přikoupením sousedních hradů: Dubé, Zlenic, Střimelic a Tehova. Kdy a jakým způsobem Střimelice Ko­stelní dostaly se k panství černokosteleckému, není vykázáno. (Památky III. 260., 266.)

R. 1562 bylo v Kost. Střimelicích 15 osedlých, mezi nimi mlýn, na němž hospodařil Jíra Růžek, r. 1677 bylo tu 8 hospodářů, mlýn Růžkovský a 6 chalupníků.

V té vsi u kostela vynacházejí se zbořeniny nějakého sta­vení, věděti se však gruntovně nemůže, co by to bývalo; vedle lidského domnění pokládá se za sbor Templářský.

 Též při obci vynacházejí se staré šachty, z nichž se někdy stříbrná ruda vybírala, však všechny zaváleny. (Zlatá kniha).

Kostel sv. Martina v Kostelních Střimelicích byl již roku 1350 farním kostelem v obvodu děkana kouřimského, byl farním i r. 1412, až pak ve válkách husitských fara tu zanikla.

Jan. ze Střimelic, kollator kostela střimelického zřídil na hradě­ svém střimelickém r. 1381 kapli Panny Marie a při ní kaplanství.

(Snad na hradě v Hradov. Střimelicích).

Na věži kostela sv. Martina v Kostel. Střimelicích visí 2 zvony-, větší má 3' + 2", t. j. 1 m v průměru a tento nápis: "Anno Domini milesimo CCCC nonagesimo sexto. hoc opus coflatum est per magi­strum Tomam novae civitatis pragensis."

 (Leta Páně 1496 toto dílo zhotoveno jest skrze mistra Tomáše z Nového města pražského).

Druhý menší zvon má 2' + 8", t. j. 0'525 m v průměru a čte se na něm následující nápis: "Ke cti Panny Marie a sv. Martina. Ná­kladem Tohoto Zadussi - Anno 1738."

Na tomto zvonu po jedné straně jest obraz Panny Marie, po druhé straně obraz sv. Martina. ­

Brník, ves, mající nyní 37 domů a 233 obyvatelů, patří farou k Olešce, ve vsi je kníž. Liechtensteinský lesní. Starý Brník stával na jiném místě, nyní zalesněném, a byl za války 30leté zcela vypálen.

R. 1562 bylo v Brníku 7 osedlých a taktéž r. 1677. Toho roku (1677) byly všecky grunty pusty. V topografickém slovníku Orthově tvrdí se, že v Brníku stála někdy tvrz.

Lipany, ves, 41 domů a 265 obyvatelů. U Lipan na vrchu pomník Prokopa Velikého, vůdce vojska Taboritův, postaven 4. září 1881. ­Zde padl Prokop Veliký v bitvě 30. května 1434.

 Asi čtvrt hodiny od Kostelce k straně severní rozkládá se směrem k Přistoupimi veliká obora, kterou protíná lučnaté údolí. Do obory je příjemná procházka chmelnicí k Peklovu hornímu a stromořadím k Peklovu dolnímu. O Peklovech napsáno již v tomto spisu. Nedaleko nad oborou k straně západní jest knížecí dvůr Hošť.

Hošť, někdy ves, nyní pouze knížecí dvůr, leží mezi Kostelcem a Přehvozdí. Hošť s Přehvozdí bývala zvláštním statkem. R. 1498 koupil ji Michal Slavata. Roku 1415 prodali Bohuněk, řečený Hájek z Hoště a Ořechu, a syn jeho Mikuláš statek svůj manský v Hošti a Přehvozdí, Metoději, jinak Strachotovi, řečenému Trčka z Kralovic a Hoště, a dědicům jeho za 800 kop gr. (D. D. 61. pag. 119). Roku 1562 byli tam 3 osedlí: Duchek Hejný, Petr Klymeš a Timon Kalouch, kteří drželi dohromady 7 lánů polí. (Urbář r. 1562).

 Dle "Zlaté knihy" bylo r. 1677 "uprostřed dvora místo tvrze stavení samo pro sebe a v něm velká ratejna. Před dvorem k východní straně zahrady, kde někdy grunty selské bývaly."

 Na "Trubách" je hájovna u lesa, od Hoště západně asi 10 minut vzdálená.

Tuchoraz, kdysi městečko, nyní ves, domů má nyní 30 a 375 obyvatelů. Je tu knížecí dvůr a zříceniny hradu téhož jména. R. 1356 prodal Fridrich z Bibrsteina tvrz Tuchoraz císaři Karlu v manství.

Brzy na to stala se Tuchoraz sídlem soujmenného rodu (dle Hebra nazývali se později Humpolcové z Tuchoraze), z něhož se v letech 1388-1411 Petr z Tuchoraze připomíná.

 R. 1448 při, opanování Prahy Jiříkem z Poděbrad jmenuji se jako vrstevníci jeho Petr Šesták a Petr Hájek z Tuchoraz. (Heber V. 242.). - Petr Šesták z Tuchoraze připomíná se již r. 1411. Okolo r. 1468 dostala se Tuchoraz Mikuláši z Landšteina, jenž zpustlý hrad opravil a novou věží opatřil. Po něm jmenuje se r. 1493 na Tuchorazi syn jeho Jan z Landštejna, jenž r. 1505 koupil dvůr Chrást. Syn a dědic jeho Adam z Landšteina zůstavil dceru Elišku, provdanou za Bořivoje, purkrabího z Donína. Ta postoupila Tuchoraz manželu svému za dluh 500 kop gr. č. (Tom. 83., 9., 19.).

 Dcery Bořivoje purkrabího z Donína, Anna, provdaná za Albrechta Robenhapa ze Suché a na Lichtenburce, Kateřina, provdaná Mičanová, Magdalena, Johanna-Ludmila a Alžběta držely Tuchoraz společně (Tom. 19. B. 12.) až ji s Chrástem prodaly 29. srpna 1559 za 10.000 kop gr. Jaroslavu ze Smiřic a na Kostelci.

Statek Tuchoraz s Chrástem obsahoval tehdy zámek s dvorem poplužním, mlýn pustý, zámek Šember, ves Masojedy s krčmou, tvrz Chrást s dvorem kmetcím s platem, mlýnem, krčmou výsadní a ve vsi Limuzích, což tu jest.

R. 1672 byli v Tuchorazi 3 hospodáři, 7 chalupníků, 1 zahradník, krčma výsadní, mlýn, druhý mlýn obecní pustý. Jeden grunt byl pustý.

 Ze 6 zahrad - obcí přináležejících k Č. Brodu, platil se úrok k důchodu kosteleckému. Z tvrze Tuchoraz zbývá již jen věž architektonicky velmi dů­ležitá. Stojí vedle dvora na příkré skále nad potokem Šemberou a nese v průčelí uměle tesaný znak pánů z Landšteina s nápisem:

Leta bozieho: MCCCCLXXlII. Tato wiezc: dielana: gest: skrze: naklad: urozeneho: pana: pana: Mikulaše: z lansstejna: naywyzssieho: pisarze: desk: kralowstwie: czeského: a dielal gest: Mistr: Kwieten: Amen.

 Rozkošné údolí, zvané "Dolánky", táhne se od kostela kozojed­ského k Tuchorazi. V tom údolí stávala ves Dolánky , nyní zaniklá.

Na východním boku údolí "Dolánek" na vysoké stráni pod ko­stelem kozojedským vypínal se před časy hrad "Žembera" (Šember, Všember).

Historických zpráv o něm není žádných. V "Zlaté knize" píše se o něm:

Nad rybníkem Šemberem v lesích dubových a smíšených vynachází se nějaké zbořeniny stavení, o němž někteří staří lidé rozprávěli, že by tu někdy zámek Šembera býti měl a i sklepy v něm klenuté pamatovali, nyní to však všechno zbořeno, toliko nějaké díry na způsob sklepů se nacházejí.

Po dnes dobře znáti jest příkop a části zdi kolem hradu, jenž skládal se z předhradí a vlastního hradu pro sebe opevněného a od přehradí příkopem odděleného.