PENČICE

DĚJINY tohoto města jsou nejen staré, ale i pestré. Počátky města sahají až do rané doby českých knížat Přemyslova rodu. Má se za to, že tu pů­vodně stával hrádek, kamž se knížata uchylovala při příležitostných lovech na divokou zvěř. Nebyl to asi jen hrádek lovčí, ale jeho posádka snad střežila i důležitou cestu na Kouřim. Vůkol tohoto »hrádku v černém lese« vznikla časem na vymýcené prostoře malá osada. Hrádek byl roz­šiřován a zpevňován. Když se v Čechách ují­malo křesťanství, byl při tomto hrádku zbudován i kostelík, o němž pověst praví, že jej založil sám sv. Vojtěch, protože tento kraj v oné době patřil asi jeho mocnému rodu Slavníkovců, jimž patřilo také Kouřimsko a Česko­brodsko. Kostelík byl podle římského způsobu valem ohrazená pevnůstka, castellum, kamž se utíkal lid v čas nebezpečí. Z té doby pochází tedy název nejen všech kostelů, ale i našeho města, jež pro svou malou rozlohu přijalo zdrobnělý název »Kostelec v černém lese« - nebo také »nad černými' lesy«, protože kostelík stál na ostrohu nad hlubokými jehličnatými lesy a jest z něho vidět daleko přes širý kraj až k severnímu českému pomezí. - Sv. Vojtěchu zasvěcený kostelík se připomíná r.1350. Tento kostelík byl farním až do válek husitských. - Osudy rodu Slavníkova změnily ovšem i historii Kostelce, jehož se u­jali pražští vladaři až do dob Jana Lucemburského. Rok 1344 je vlastně pr­vým historicky doloženým datem. Toho roku totiž král Jan Lucemburský směnil kostelecký hrad za Náchod s členem družiny syna Karla, s panem Ješkem z Náchoda.a s jeho synem Ješkem. Směnnou smlouvu potvrdili oba Janovi sy­nové, Karel a vévoda korutanský Jan, listinou vydanou v táboře před Frankfur­tem r. 1348. Ke kosteleckému statku patřily vesnice: ves Kostelec s hradem a poda­cím kostelním, Svrabov, Brník, Cukmantl či Lhota, Bohumil, Vyžlanice, Jevany, Penčice, Udašín s podacím kostelním, vil1a sylva na Ubyslavice, Voděrady a Libu­šice; lesy Černý a Běluh; pole zvané »Kobylé pole«. - Ješkové dostali od Lucem­burků tento statek v manství či jako výsluhu za služby zeměpánu vykonané. Po smrti Ješka mladšího r. 1359 ujali se kosteleckého statku nedílně jeho synové Hron, Ješek, Mikuláš, Mareš a Oldřich, kterýžto poslední dosadil r. 1380 a 1392 do Kostelce nové faráře. - R. 1359 se připomíná jakýsi Hynek z Kostelce a r. 1413 Jan z Kostelce. - Rod pánů z Náchoda držel Kostelec a kostelecký statek zmenšený o vsi Bohumil a Udašín až do r. 1415. Pánové z Náchoda měli ve znaku ostrev. Když pan Hron byl v českém poselstvu, které volilo v Německu říšského krále, Dalemi1 o něm napsal: »Hron byl nejmoudřejším nazván, proto jemu černý lev na zlatém štítě říšským králem dán.« A proto Hronovi potomci a pánové z Náchoda a Kostelce neužívali už za znak ostrve, ale černého lva ve zlatém poli.

  Dne 27. února 1415 pan Jan z Náchoda s panem Janem z Klučova prodali své společné kostelecké manství za 1500 kop grošů českých Janu ze Smržova, oblíbenému sekretáři krále Václava IV. Jan ze Smržova, nazývaný také Jan Sekretář z Kostelce, padl v Zikmundových službách 1. listopadu 1420 v boji u Vyšehradu. Po něm se ujali kosteleckého panství tři jeho synové - Jan, Suděk a Pavlík - kteří si r. 1445 rodinný majetek rozdělili takto: Jan dostal celou ves Cukmantl s dvory kmetskými či selskými s platem. Dostal i ves Vyžlovku také s kmetskými dvory a platy, tři rybníky, tři lány lesa Černého a Běluhlova. Připadl mu i celý les s lesníkem v Penčicích.

Bratři Suděk a Pavlík se ujali zbytku společného podílu. Byl to hrad Kostelec s budovami, hradbami a příkopem. - Patřila jim ves Kostelec se 2 poplužními dvory se 3 lány, dvory kmetské s platem a podací kostelní. Drželi ves Svrabov taktéž s kmetskými dvory a. platy, tamní lesy a rybníky, jakož i ves Brník s kmetskými dvory a platy. Měli celou ves Jevany s kmetskými dvory a platy, zbytek Černého lesa, rybník Jívanský a dvůr Budislavice s polmi a lukami. Po nějakém čase Sudík a Pavlík tento svůj společný díl prodali bratrovi Janovi.

Podle těchto záznamů o kmetských dvorech ve vsích Cukmantlu, Kostelci, Svrabově, Jevanech a Brníku lze souditi na to, že tehdy tu bylo hodně cizích kolonistů řídících se německým právem. Tenkrát totiž majitelé rozsáhlých pozemků nestačili sami s čeledí na jejich obdělání. Proto rozdělovali jejich část mezi sedláky či kmety zprvu dle práva českého, později dle práva německého. Dle práva českého mohl rolník svěřenou mu část panských pozemků vzdělávati a užívati, ale musel za to platiti určitý nájem pod názvem .úroky«, případně byl kromě toho pánovi ještě povinen některými službami a robotou. úroky a povinné služby určovala dobrovolná smlouva. Právo německé je pozdější a ve 13. století už převládalo. Toto právo slulo později .právo purkrechtní« nebo zákupní. Podle tohoto německého práva uživatelé panské půdy nebyli již jenom pouhými pachtýři této půdy, ale jejími majiteli. Této půdy nabyli od vrchnosti buď koupí nebo placením ročních poplatků. Zemských robot nekonali a sluli .svobodníci«. Půdu mohli i prodati. Toto výhodné německé právo přivábilo k nám z ciziny hodně kolonistů, jimž po nějakou lhůtu byly i daně a poplatky za panskou půdu prominuty. To dalo název mnoha Lhotám, jakou vlastně byla i ves Cuk­mantl. - Pro takové smlouvy, jimiž se zřizovaly dvory kmetské čili selské, byly později u zemského úřadu založeny zvláštní knihy urbární čili urbáře, v kterých se popisovala každá osada, zaznamenávala se v nich nejen jména osadníků, ale i rozsah jejich držebností, výše a čas jejich platů či úroků za ně. V nich byly též vypsány všechny výsady a svobody sedláků, kteří měli vlastní rychtáře s menší pravomocí a kteří nepodléhali župním úřa­dům. Rychtáři byli původně k tomu, aby za sedláky či přistěhovalce sjed­návali s vrchností zákupní smlouvy. Výše poplatků a množství služeb a naturálií odváděných vrchnosti ze zákupní půdy se řídilo jednak podle její hodnoty, jednak podle její rozlohy. Král Přemysl Otakar II. ustanovil r. 1268 míru pozemků takto: Poněvadž ti, kdo jsou zámožnější, jiným dědiny u­dělujíce lepší a úrodnější sobě zanechávají a tudíž tak hustě síti nemusí, budou se síti pa lán rolí 64 korce pšenice. Bude v každém lánu dobrém orném královském 12 kop záhonů (5400 brázd), v kněžském 11 kop záhonů (4950 brázd), v pan s k é m (svobodném) 10 kop záhonů (4500 brázd), v selském (poplatném kmetském) 8 kop záhonů (3600 brázd). Kopa záhonů měla totiž 450 brázd. - L o k e t pražský měl 3 p í d ě; píď měla 10 prstů, prst 4 ječná zrna. - Jeden provazec zemský měl 42 lokte a 2 dlaně. - Jeden záhon měl 7 a půl brázdy, jeden hon měl 5 provazců či 210 loket. - Jeden lán pozemků měl 4 čtvrti po 3 pru­tech a každý prut měl 5 jiter. Lán pozemků bylo tedy 60 jiter po 5 pro­vazcích, t. j. 300 provazců po 42 loktech 2 dlaních, t. j. 12.600 pražských loktů. - Od r. 1541 měl však lán rolí 4 čtvrti po 48 provazcích; čili 64 jitra po 3 provazcích činily 192 provazce; po 52 loktech na provazech bylo to 8112 loktů. Tři lokte činily 1 sáh).

Jan a Pavlík Smržovští jakožto jednotníci pomáhali Jiřímu Poděbradskému v srpnu a v září 1448 dobývati Prahy, která byla pod vládou neoblíbeného purkrabího Menharta z Hradce a hejtmana Pražských měst Hanuše z Kolovrat.Kol r. 1450 se připomíná v Kostelci Kuneš Rozkoš z Dubé. Jednotníci Jan a Pavlík Smržovští z Kostelce podepsali roku 1449 Jiřím Poděbradským a jednotníky vydaný opovědný list, jímž byla; vypovězena válka míšeňskému markraběti Fridrichovi. S kosteleckými Smržovskými po­depsali onen opovědný list i pan Petr Šesták z Tuchoraze, Martin ze Stři­melic, Štěpán z Pyskočel, Čeněk z Poříčan, Martin ze Lstiboře a Vaněk z Hryzela, Dobran a Chotýše. Před smrtí Jana ze Smržova (snad t r. 1458) vládl Kostelcem Jindřich Smržovský, jenž r. 1455 dal své manželce Markétě či Machně z Hradenína upsati na polovici svého dědictví 250 kop grošů. Ty byly zapsány na Kos­telci hradu a vsi, Svrabově, Brníku, Cukmantlu, Jevanech a Vyžlovce. - Ves Bohumil a ves Udašín držel Jindřich společně s Pavlem a společně je pro-o dali r. 1465 mincmistrovi Zdeňkovi z Postupic.

R. 1455 se připomíná, že Jindřich z Kostelce zapsal své manželce Anně ze Sulevic 1000 kop grošů českých na svém zboží manském, totiž na hradě Kostelci a dvoru, na vsi Svrabovu, Brníku, na 2 kmetských statcích v Nuči­cích, na mlýně pod hradem v Kostelci, na lese Běluhlovu, na rybnících pod Svrabovem, na rybníce Novém nad Sadem, na rybníce v Ohraženém k Volešci a na lese Stráni a Skalici, které jsou pod hradem. R. 1487 za krále Vladislava II. se podařilo šlechtě zákonem uvésti sel­ský lid v porobu. Jindřich z Kostelce byl oblíbencem krále Vladislava II., který jej 12. června r. 1488 s rytířem Janem Přebozským ze Zásmuk poslal do Kouřimě, aby tam přezkoumali smlouvu o velkém rybníku. ležícím nedaleko Kouřimě.

 Smlouvu tuto, kterou byl velmi poškozen mlynář Velkého mlýna Niklas, uzavřel kouřimský magistrát s opatem skalického kláštera Jakuba. Roku 1489 byla ves Kostelec na přímluvu Jindřicha z Kostelce povýšena králem Vladi­slavem II. na městečko:) Králem o tom vydaný patent zněl:

 My Vladislav, z Boží milosti král český, markrabě moravský, lucem­burské kníže, lužický markrabě atd., oznamujeme tímto listem všem, že přistoupil jest před nás statečný Jindřich z Kostelce, věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom ves jeho Kostelec za městečko vyzdvihnouti a při tom obyvatele téhož některými milostmi obdařiti ráčili. - My hledíce k věrným a ustavičným službám téhož Jindřicha, které nám činil, činí a činiti nepřestává a potom tím lépe, aby mohl a měl činiti, čímž nás nejmilostivějšího k sobě pozná. I jsouce v tom k jeho prosbě milostivě na­kloněni s dobrým rozmyslem a. radou věrných našich mocí královskou již psanou ves vyzdvihli jsme a tímto listem vyzdvihujeme na městečko tak, aby rychtáři, konšelé a všecka obec téhož městečka Kostelce práv, milostí a chvalitebných obyčejův požívali tak jako jiná městečka v království našem Českém těch věcí požívají z práva nebo obyčeje. A k tomu témuž městečku Kostelci dáváme trh téhodní každý pondělí a jarmark roční ten pondělí letniční, tak aby oni toho trhu každý týden v pondělí a toho jar­marku každý rok v pondělí o letnicích osm dní pořád zběhlých požívali se všemi milostmi a právy tak, jako jiná městečka v království našem Českém svých trhův a jarmarkův požívají. A k tomu aby slady dělat, pivo vařiti a také ven prodávati mohli a také řemesla všelijaká aby dělali též jako se v jiných městečkách království našeho Českého děje. A to bez naší, budoucích králů českých a všech jiných lidí všelijaké překážky.

Přikazujíce všem úřadníkům i jiným poddaným našim věrným a mi­lým nynějším i budoucím, aby již psanému rychtáři, konšelům a vší obci jmenovaného městečka nynějším i budoucím v těch všech věcech svrchu psaných nepřekáželi, aniž překážeti dopouštěli, ale při tom je zachovali nejničko, věčně na budoucí časy, a to pod uvarováním hněvu a pomsty naší i budoucích našich králů českých. Však i to chceme, aby ty všechny milosti naše svrchu psané byly bez újmy každému na jeho spravedlnosti.

Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali jsme přivěsiti k tomu listu. Dáno na hradě Pražském v sobotu po sv. Řehoři léta Božího tisícího čtyřstého osmdesátéhodevátého království našeho léta osmnáctého. Vladislav, v. r.

Bylo to tedy povýšení vsi Kostelce na městečko a nikoliv na město, protože hradbami neobehnaný Kostelec neměl rázu tehdejších skutečných a hrazených měst. Toto povýšení obyvatelům Kostelce velmi prospělo, neboť se od té doby čileji oddávali obchodu a řemeslům, z nichž nabyli blahobytu.

 R. 1490 se ujal držení vsi Cukmantlu rytíř Slavata z Chlumu a Košum­berku, kteroužto ves dostal od Jindřicha z Kostelce v zástavu za 100 kop grošů.

 R. 1500 král Vladislav II. ve své obzvláštní přízni k panu Jindřichovi dovolil tomuto založiti rybník. Jindřich z Kostelce kromě statku kosteleckého držel ještě Tismice a Přebozy. Tismický statek a ves Mrzky postoupil r. 1504 Janu a Václavovi, synům Viléma Vrbíka z Tismic. Přebozy postoupila Jind­řichova manželka Mariana r. 1513 Starému městu Pražskému za dluh tak, jak je pan Jindřich před časem koupil od Buriana Troskovce z Veleně.

Jindřichovým synem byl Jiří, řečený Kostelák z Kostelce v Černém lese. Ten se připomíná r. 1534.