K výkladu středověkého osídlení
Černokostelecka
(Klápště 1978)
Území někdejšího pomezního hvozdu
mezi pražskou a kouřimskou sídelní oblastí bylo pro systematické studium
středověkého osídlení vybráno hlavně proto, že tu již dřívější poznatky
zachytily značný počet zaniklých středověkých osad. V souladu s původními předpoklady
je Černokostelecko jedním z těch nečetných území,v nichž určitá vrstva
středověkého osídlení prošla' zásadní strukturální změnou a relikty změněného
horizontu osídlení přitom zůstaly dodnes v hojné míře v terénu uchovány. V
takových podmínkách mívá středověká archeologie největší příležitost přispět ke
studiu dějin osídlení. Zatím jsme se zabývali každým druhem pramenů zvláště
archeologické prameny musely být dokonce rozděleny v několika ohledech. Nejprve
proto projděme známou síť kolonizačního osídlení v deseti podrobně studovaných
katastrálních územích (cf. obr: 22 a 23).
Nejzápadněji leží Mukařov. Z
periférie jeho nynějšího jádra známe ze dvou vzájemně blízkých míst doklady
osídlení 14. stol. Nález z r. 1953 doložil patrně izolovaný objekt v potoční
inundaci, novější sběry indikují větší část středověké osady. O významu
Mukařova ve středověku svědčí jeho příslušnost k farním osadám. Kostel písemné
prameny zachycují až od poloviny 14. stol., k časnějšímu datování ale nepřímo
napomáhá nález záušnic. Na V sousedil s Mukařovem předchůdce dnešní Žernovky,
jmenované v nejstarších pramenech Žernovnice. V údolí přiléhajícím k Žernovce
byla lokalizována osada zaniklá na konci 13. stol. Místní situace slouží jako
důležitý příklad jedné z možných změn při přestavbě kolonizačního osídlení
Černokostelecka. Přeložená osada zaujala blízkou polohu, která je
geomorfologicky podobná, její jedinou odlišnost spatřujeme ve výraznější
vodoteči. Rozvodí a mělké zamokřené údolí při počátcích Jevanského potoka
oddělovalo Mukařov a Žernovku od sídlišť na dnešním louňovickém katastrálním
území. Ves v Louňovicích u hájovny zanikla podle našich kritérií v téže době
jako osada v sousedství Žernovky. Další středověké sídliště žilo v trati Pod
vsí. V tomto případě se však zatím o přesnou lokalizaci stavebních objektů a o
odhad rozsahu osídlení jen pokoušíme. Nalezená keramika je datovatelná do 14,
stol. V poloze, v níž jsou umístěny nynější Louňovice, dosud chybějí doklady
osídlení 13.-14. stol. Vyžlovka, ve středověku nazývaná Vyžlanice, je na mírném
svahu nad jedním z přítoků Jevanského potoka. O tradici osídlení v jejím jádru
svědčí nálezy keramiky ze 14, stol. V Jevanech obdobné doklady chybějí. U
Šembery a jejich přítoků leží několik lokalit osídlených ve studovaném
horizontu. Zde se nejspíše blížíme k úplné rekonstrukci sídelní sítě. Těsně u
rozvodí se nacházelo sídliště v Jevanech Dubině, zaniklé pravděpodobně kolem r.
1300. Známe tu 6 objektů, z nichž možná alespoň dva příslušely k hospodářskému
dvoru. Důležitá problematika je spojena se zdejší keramikou. Ve Vyžlovce
Spáleném je nejrozsáhlejší zaniklá ves, jakou na Černokostelecku známe. Podle
reliktů zachycených povrchovým průzkumem tu můžeme předpokládat až 10
usedlostí, dvůr, nejméně dva rybníky a mlýn. Dobu zániku hledáme v rámci 14.
stol., spíše v jeho 2. polovině. V Lažanech předpokládáme nanejvýš 5 usedlostí,
ale stála tu tvrz se dvorem (a rybníkem) a na protilehlém konci sídliště druhý
dvůr. Podle svědectví písemných pramenů žily Lažany ještě ve 2. polovině 14.
stol., snad zanikly na počátku 15. stol. Na poli v sousedství tvrziště je
sběrem doložena část osady zaniklá kolem r. 1300. Pravděpodobně zachycujeme
stopu přestavby sídliště, jeden z možných odrazů dlouhodobé krize kolonizačního
osídlení někdejšího pomezního hvozdu. Bude třeba rozpoznat i povahu a dosah
změny, jíž vděčí za vznik druhé jméno Lažan Nový Dvůr. Protějšek k Lažanům a
Vyžlovce ve Spáleném reprezentuje sedliště v Kozojedech Zahrádkách, jemuž
přičítáme nejvýš 5 usedlostí. Zaniklo ve 2. polovině 13. stol. Uvnitř Štíhlic
je středověké osídlení doloženo na obou. protilehlých svazích potočního údolí.
Získaná keramika přísluší do 14. stol., snad do jeho poloviny. O Doubravčicích
a Masojedech předpokládáme, že jejich jádra byla osídlena od kolonizace
Černokostelecka. Soud je to velmi pravděpodobný, téměř jistý, chybí však důkaz:
archeologické prameny. Ve V části nynějšího doubravčického katastru se
nacházely Dolánky, ves a tvrz, a hrádek Šember. Podle písemných pramenů Dolánky
i Šember zanikly v 16. stol. Na kozojedském území známe kromě sedliště v
Zahrádkách dvě osady, ves u kostela sv. Martina a sedliště Za lukama. U kostela
sv. Martina, datovaného do 1. poloviny 13. stol., zachytil archeologický výzkum
pravděpodobně dva horizonty pustnutí osady. Osídlení bylo zřejmě nejprve
výrazně zmenšeno v době kolem r. 1300 a úplně či téměř zaniklo nejspíše v
polovině 14. stol. Ve vývoji osady, nepochybně významné v rámci studované
sídelní struktury (farní ves), se odrážejí základní etapy vývoje středověkého
osídlení Černokostelecka. Sídliště Za lukama pravděpodobně zaniklo na počátku
14. stol. K posouzení tradice osídlení v poloze dnešních Kozojed chybějí
dostatečné opory. Kostelec nad Černými lesy byl v polovině 14. stol. osadou s
kostelem, stál tu hrad. Představoval nejvýznamnější lokalitu v celé studované
oblasti. Městečko tu ovšem vzniklo až ve 2. polovině 15. stol. Do té doby byli
obyvatelé Černokostelecka odkázáni na městské trhy mimo obvod bývalého
pomezního hvozdu. Úkolem pro příští bádání zůstává ověřit předpokládané umístění
středověké osady Kostelec. Pomístní jméno Na poustkách by mohlo odrážet
přestavbu sídliště ve studovaném období. Bez povrchového průzkumu zůstala
poloha Háj. U Hoště lze jen odkázat na písemné prameny. V J cípu kosteleckého
katastru ležel Cukmantl čili Lhota, zaniklý v 17. stol. Pochází odtud i
keramika 13.-14. stol. Stejně starou keramiku známe i z Bohumile a Aldašína,
zaniklých rovněž v 17. stol. Penčice unikají lokalizačním pokusům. Datování
jejich zániku nutno alespoň předběžně upřesnit rozborem písemných pramenů.
Rekonstruovaná síť osídlení
poskytuje i podklad k úvaze o rozloze lesů v počátečním období existence
kolonizačního osídlení (tj. před vlnou pustnutí; obr. 23). Dosud známá sídliště
se zřetelně vážou k vodním tokům, výrazný je např. shluk u Šembery a jejích
přítoků. Naproti tomu doklady středověkého osídlení postrádáme J a JV od
Kostelce n. Č. lesy a J od Žernovky a Štíhlic, tedy mimo potoční síť, při
rozvodí Labe a Sázavy. Poučné je přitom srovnání sítě osídlení s
charakteristikou přírodních poměrů. Sídliště se soustřeďují na území říčanské
žuly, kde geobotanická rekonstrukce předpokládá acidofilní doubravu. V okolí
Kostelce n. Č. lesy lze alespoň zatím předpokládat jen dvě středověká sídliště,
i když jsme toto` území při popisu přírodních poměrů shledali jako relativně
nejpříhodnější (kap. 2. 1.; terénní reliéf v údolí Jalového potoka je ovšem
velmi členitý). Z dosavadních pozorování vyplývá zvýšený důraz na závislost
rozmístění kolonizačních osad a sítě vodotečí,
Na Černokostelecku pravděpodobně
nalezneme další dosud neznámé lokality a mezi nimi možná i nové doklady
staroslovanského osídlení. Rozdíl mezi mapami staroslovanských nálezů a sítí
studovaného osídlení je však zcela průkazný a poskytuje i východisko k datování
kolonizace Černokostelecka. Napomáhají i nejstarší doklady v rekonstruované
sídelní síti : kostel sv. Martina v Kozojedech, záušnice z Mukařova a Kozojed.
Tyto indikátory dovolují klást kolonizaci Černokostelecka do 1. poloviny 13.
stol. Přesnější datování přinese archeologický výzkum, podaří-li se mu zachytit
soubory uzavřené již v počátcích života kolonizačních osad. Dosud provedené
výzkumy prameny tohoto druhu nepřinesly. Ovšem podle dosavadních zkušeností lze
takové opory důvodně očekávat jen od plošně rozsáhlejšího výzkumu. Rozborem
souborů keramických zlomků získaných sběrem nelze s požadovanou přesností určit
spodní časovou hranici období, která odrážejí. (Těžiště souborů odpovídají
příslušným zánikovým horizontům, ale v početných sběrech část nálezů nepochybně
pochází již z doby počátků života sídlišť.) Ve vývoji základní sekvence
černokostelecké keramiky v rámci 13. stol. nezachycujeme kvalitativní změny,
využitelné k podrobnějším chronologizačním úkolům. Keramické soubory lze v
rámci 13, stol. posuzovat jen podle sumárních charakteristik. Posouzení vztahu
spodní hranice sekvence středověké keramiky na Černokostelecku (pro ni jako
terminus post quem shledána polovina 13. stol.) a dobou kolonizace
Černokostelecka zůstává otevřeným problémem. - Svědectví písemných pramenů
unikla nejen doba osídlování bývalého pomezního hvozdu, ale i podstatný úsek
přestavby kolonizační sídelní struktury. Dovolují přitom cenný závěr, že
Černokostelecko bylo kolonizováno jako panovníkův majetek. Tehdy zřejmě vznikla
i skupina královských nápravníků, doložená ve formuláři Summa Gerhardi.
Cestu k výkladu charakteru
kolonizačního osídlení Černokostelecka představuje jeho srovnávání s poznatky o
osídlení jiných oblastí. Dostatečnou konfrontaci zatím ale dovolily pouze
poznatky dosažené E. Černým na Drahanské vrchovině. Poskytují příklad osídlení
vzniklého vrcholnou (vnější) kolonizací. Spolu s konfrontací údajů o obou
kolonizačních vrstvách byl sledován i význam těchto vrstev v následujícím
vývoji příslušných regionů. Výsledkem přípravné studie (Klápště 1973) bylo
zjištění zásadní rozdílnosti srovnávaných horizontů osídlení. (E. Černý však od
té doby své zveřejněné poznatky podstatně doplnil - např. Černý 1973.)
Kolonizace Drahanské vrchoviny odpovídá konečné fázi sídelní výstavby země,
překrývající se i s výraznými společenskými a hospodářskými změnami a s
pronikáním cizího etnika (cf. Žemlička 1978, 61). Osídlení Černokostelecka však
konzervativně navazuje na starší sídelní vývoj, je proto přiřaditelné k
mnohotvárnému procesu tradičně označovanému pojmem vnitřní kolonizace
(podrobněji Klápště 1973; k obecnému výkladu Žemlička 1978). Znalosti o
kolonizačním osídlení Černokostelecka lze spíše spojovat s obecnou představou o
osídlení 11.-12. stol., k hlubšímu srovnání však chybí dostatečná pramenná základna.
Bádání již přineslo cenné dílčí výsledky, ale konkrétní znalosti o sídelních
strukturách a o jejich vývoji zatím postrádáme. Nedostatky se netýkají jen
archeologie. Vždyť ta např, sotva může posuzovat vzájemný vztah takových
sídlišť, jakými jsou na Černokostelecku Kozojedy u sv. Martina a Kozojedy Za
lukama. Z představy o osídlení, s nímž spojujeme kolonizaci Černokostelecka, se
vymyká hojné užívání kamene jako stavebního materiálu. Ovšem kolonizaci
Černokostelecka hledáme v rámci 1. poloviny 13. stol., stavbu domu již zřejmě
ovlivnily změny přinášené 13. stol. (nejstarší stavební objekty známe teprve z
pokročilé 2. poloviny 13. stol.). Na území říčanské žuly byl kámen velmi snadno
dostupný, z tohoto hlediska je jeho užívání zcela pochopitelné. Stavební
charakter sídlišť 13.-14. stol. mimo území říčanské žuly zatím neznáme. O to
naléhavější se jeví potřeba lokalizovat "mohyly" v lese Háji u
Kostelce n. ~. lesy. - Cenný zdroj informací jistě poskytne keramika navazující
na tzv. kolonizační impulzy, vyskytující se v Jevanech Dubině a ve starších
souborech z Kozojed u sv. Martina. Dosavadní stav bádání však hlubší využití
nedovoluje. Zatím nelze ani hypoteticky uvažovat o lokalizaci výroby této
keramiky. - Obraz středověkého osídlení Černokostelecka by v budoucnu mohl
případně poskytnout základnu k retrogresivnímu studiu přispívajícímu k
všestrannějšímu poznání osídlení 11.-12. stol. (Smetánka, Klápště 1975, 289).
Poustky, které na Černokostelecku studujeme, příslušejí do doby mezi koncem 13.
a počátkem 15. stol. V příčinách zániku spatřujeme dvě rozhodující vývojové
tendence. Prvá vyplývala přímo z typu kolonizačního osídlení. Probíhala tu
koncentrace osídlení, vznikaly větší vesnice, u nichž se pravděpodobně utvářely
i základy traťového uspořádání polí. Druhá tendence vyplývala z celkového
opadávání kolonizační vlny a z přechodu k intenzívnějším způsobům zemědělství.
Zejména v územích pro obdělávání méně výhodných řada osad neobstála v měnících
se podmínkách a zanikla. Tento zánik bývá spojen s postupem lesa; jako příklad
dominantního uplatnění této tendence může posloužit vývoj na Drahanské
vrchovině. Na Černokostelecku se vliv opadnutí agrární konjunktury projevoval
pravděpodobně až do 16. stol. (Dolánky). - Posuzování vzájemného poměru obou
tendencí je úkolem dlouhodobým, ve svém celku přesahujícím možnosti archeologie
(cf. Štěpánek 1969). - Proces koncentrace zřejmě zachycujeme na kozojedském
katastrálním území. Vesnice byla přemístěna do polohy s vydatnějším vodním
zdrojem, nacházející se v centru plošiny, kterou pokryla plužina. Do jaké míry
byl přitom důležitý přesun jádra plužiny mimo území říčanské žuly nedovedeme
zatím posoudit. Výhodnější polohu zřejmě získala i Žernovka, opět v ní
zaznamenáváme vydatnější vodní zdroj. Velmi důležité svědectví o přestavbě
středověkých osad pravděpodobně vydávají hojné nálezy ze 14. stol. v jádrech
Štíhlic, Mukařova, Vyžlovky. - Odpovídající využití dokladů zaniklých osad a
dvorů jmenovaných v písemných pramenech je teprve před námi (např. Budislavice,
Dobrá Voda, Libčice, Slavice). Hlubší hodnocení vývoje středověkého osídlení si
také vyžádá rekonstrukci kulturní krajiny dokumentované urbáři 16. a 17. stol.
Změny vyvolané na Černokostelecku v 17. stoh zároveň dokreslují i interpretaci
této oblasti jako jedné z "periférií" vývoje osídlení ve středních
Čechách.
Ve 13. a 14. stol. proběhla na
Černokostelecku i důležitá etapa ve formování novodobých katastrů. V jejich
uspořádání se totiž mj. odráží rozdělování území zaniklých osad (celkově o
vztahu zaniklých osad a katastrálních hranic , Janssen 1975, 99-136). Např. v Z
výběžku kozojedského katastru se zřejmě projevuje území zaniklé osady v
Zahrádkách. Jeho ploše zhruba odpovídá velikost masojedského katastru, v
některých katastrálních územích se projevují násobky této rozlohy (obr. 22). -
Kozojedského výběžku se pravděpodobně týká spor z r. 1358 mezi pány z Chrástu a
skalickým klášterem (kap. 3). K jednoznačné lokalizaci klášterního Kozího
hřbetu vede údaj o hradišti. Les Chrásteckých je vztahován ke Štíhlicím a
Lažanům, podle celkové situace ho je nutno hledat jižně od klášterního majetku
(sídliště v Zahrádkách zaniklo nejméně půl století před sporem). Sít osídlení v
polovině 14. stol. tu nedovoluje předpokládat podstatně větší zalesnění oproti
novodobému stavu; zahrnutému do výběžku kozojedského katastru. Měřiči pánům z
Chrástu vyměřili 20 lánů a 7 jiter kouřimské míry. S tímto vyměřením spojuje
Kudrnáč (1967) mezník, nalezený při katastrální hranici (obr. 22). V
kozojedském výběžku by na jeden lán připadalo asi 8 ha; uváděná jednotka by
měla průměrně činit 21 ha (Hladík 1953). Zřejmě se tu projevuje rozrůzněnost v
používání středověkých měr; rozdíl není nikterak ojedinělý (cf. též Žemlička
1974, 451). Pokud je naše úvaha správná, ukazuje, že někdejší zázemí osady v
Zahrádkách pravděpodobně zůstalo ohraničenou jednotkou. V polovině 14. stol.
však příslušelo k Lažanům a Štíhlicím. Kdy připadlo ke Kozojedům zatím nevíme.
- Jiným způsobem nová sídelní struktura začlenila území zaniklých Lažan či
Vyžlovky ve Spáleném: rozdělila je mezi několik osad.
Další studium jistě přinese
pokrok v rekonstrukci středověkého osídlení Černokostelecka i ve výkladu jeho
vývoje. Spolu s důkladnějším povrchovým průzkumem bude ovšem třeba přikročit i
k archeologickým výzkumům, odpovídajících svým rozsahem kladeným otázkám. Nelze
opomenout ani úzkou souvislost poznání vývoje osídlení Černokostelecka s
celkovým stavem našeho sídelně historického bádání. K přesnějšímu postižení
charakteru osídlení v bývalém pomezním hvozdu mezi pražskou a kouřimskou oblastí
je totiž nezbytný i dostatek srovnatelných výsledků.